Ahoj,
z Ostraty s vítězným šupináčem: dramatický závěr, který se jen tak nezapomíná
Po nepříznivém minulém roce, kdy nás na závodech vyhnaly povodně, jsme se s Milanem domluvili, že si to letos na rybníku Ostrata vynahradíme. Šlo o netradiční závod jednotlivců – na jednom sektoru seděli dva známí rybáři, každý sám za sebe, ale se společnou strategií.
Taktičně jsme vše probírali dopředu. Zvolili jsme boilies Red-Bomb a GLM-Squid, přidali pelety a tygří ořech. Po losování jsme si férově rozdělili prostor – Milan chytal podél břehu, já zkoušel štěstí až u protějšího.
Začátek byl z mé strany katastrofální: zamotané návazce, špatné náhozy, ryby spadlé během zdolávání… První bodovaný kapr přišel až ráno a dlouho to vypadalo bledě. Milan mezitím sbíral záběry na menší ryby.
Rozhodla až poslední noc. Ryby se rozjely, i když šlo jen o menší kusy do 8,5 kg – ale aspoň něco. Tři kusy jsme měli v saku. Milan byl na tom s četností záběrů líp, ale pro celkové umístění rozhodovaly tři nejtěžší ryby.
Necelou hodinu před koncem Milan přidal kapra o 8 kg a přeskočil mě. Třicet minut do konce jsem už odnášel věci do auta a smířil se s tím. A pak to přišlo: posledních 15 minut, záběr na krajní prut – a minutu před koncem mi Milan podebral šupináče o váze 16,2 kg. S úsměvem uznal: „Tak jsi vyhrál.“
Tenhle závod byl pro mě důkazem, že rybařina není jen o štěstí, ale i o výdrži. I když začátek vypadal beznadějně, nakonec to byl nezapomenutelný závěr.
„Dokud je to ve vodě, šance vždy je.“
Ať to jezdí!Michal
Diskuze k článku